VČEREJŠÍ DĚTI - je možné uzdravit své minulé životy?

Jenny žije se svým manželem a synem ve Spojených Státech. Je těhotná a začíná mít velmi živé sny o irském městečku s velkým kostelem. Svěří se své matce a ta jí ukáže obrázky, které malovala, když byla dítě. K jejímu úžasu jsou plně totožné s jejími sny. Je možné, že si Jenny začíná vzpomínat na svůj minulý život?

Jenny Coleová žije se svým manželem a synem ve Střední Americe. Je těhotná a začíná mít velmi živé sny o malém městečku, které má velký kostel. Svěří se své matce a ta jí ukáže nějaké obrázky, které namalovala, když byla dítě. K jejímu úžasu jsou úplně identické s jejími sny. Jenny a její matka začnou pátrat a zjistí, že příběhy které se jí zdají se odehrávaly v malém irském městečku v 30-tých letech našeho století. Jenny proto odchází do Irska, aby poodhalila tajemné vize. Rodinu hledá podle jména, až potká stařečka, který jí vše potvrdí. Jenny je přesvědčena, že v minulém životě byla jeho matkou. Film je založen na pravdivém příběhu, který nás nutí se zamyslet nad možností reinkarnace.

více naleznete pod perexem, děkuji

PRAMEN ŽEN - inspirující příběh o ženské solidaritě

Děj filmu nás zavádí do malé vesničky kdesi mezi severní Afrikou a Arabským poloostrovem. Ženy zde chodí pro vodu k prameni, který se nachází vysoko v horách, zatímco muži klábosí a pokuřují vodní dýmky v místní kavárně. Tuto nerovnou tradici hodlá zlomit mladá Lejla, která navrhne ostatním ženám zahájit "stávku v lásce". Film je moderním zpracováním Lysistraty od řeckého dramatika Aristofana.

odkaz na Čsfd zde

Zrovna nedávno jsem dávala typ mé kamarádce na film Náš domov - duchovní, spirituální fílm, o tom co nás čeká po smrti, o sílě karmě,... a naoplátku kamarádka mi dala odkaz na film, který je na Youtube Pramen žen.

celý článek naleznete pod perexem, děkuji

Kladivo na čarodejnice - Václav Kaplický

Kladivo na čarodějnice je historický román Václava Kaplického z roku 1963 podle kterého natočil režisér Otakar Vávra stejnojmenný film.

Když jsem se poprvé dostala ke knize Kladivo na čarodejnice bylo mi asi 17, 18 let. A byla to spíš taková školní nutnost. Popravdě ač jsem ráda četla v tu dobu sem nějak nebyla připravená tohle číst a ani třeba shlédnout, měla jsem ráda růžovou barvu, a můj pokojík byl olepený hudebními skupinami. Číst Kladivo na čarodejnice bylo pro mně asi jako kdybych měla sundat svojí růžovou a vzít si na nohy vojenské kanady a jít do boje. Ke knize jsem se i přesto vrátila, ať už to patřilo k matuře a nebo později na dalším studiu. Dnes už se k této knížce vrátím z jaké si zvědavosti a utvořením pohledu na tehdejší církev.

Církev a fanatismus církve byl opravdu šílený, krutý a nesmyslný, asi jako fanatismus muslimů v Islám. Jsem věřící ale tohle tvrdě odsuzuji, bohužel byla taková doba. Neomlouvám to, to vůbec ne. Jen lidi neměli takové informace jako jsou dnes, názory, myšlenky se mění. Lidi duševně rostou.

Největší strach

Největší strach nemáme z toho, že jsme neschopní. Největší strach máme z toho, že jsme nepřemožitelní. Je to naše světlo, ne temnota, co nás nejvíc děsí. Hrou při zdi světu neposloužíte. Není nic osvíceného na tom, když se budete krčit, aby se lidé kolem cítili lépe. Byli jsme stvořeni, abychom zářili. Není to jen v někom z nás, je to v nás všech, a když dovolíme našemu světlu zazářit, nevědomky tím dáváme možnost ostatním učinit totéž. Když se zbavíme vlastního strachu, zbavíme tím navždy strachu i ostatní.

 

 

Zákon přitažlivosti - Příběh Nemocniční pokoj

Nádherný příběh k malému zamyšlení.

Dva těžce nemocní muži sdíleli stejný pokoj v nemocnici. Jeden musel celé dny trávit upoutaný na lůžko, toho druhého na hodinu denně posadili, aby se mu dostala voda z plic. Protože oba trávili v nemocnici dlouhou dobu, spřátelili se a povídali si o svých životech, rodinách a zájmech.

 

Každý den odpoledne, když se jeden z nich na onu hodinu posadil, přerušili běžnou konverzaci a muž svému příteli popisoval, co všechno je z okna vidět a jak vypadá svět tam venku.

Popisoval pohled na nádherné jezero s kachnami, labutěmi a dětmi, které si hrály na břehu s modely lodí. Milenci občas kráčeli mezi květinami a užívali si krásný pohled na město.

Jednoho dne šel kolem průvod. Muž zavřel oči a představoval si tu krásu, kterou mu spolubydlící tak barvitě líčil.

Mezi tím ubíhaly dny a týdny. Jednou přišla do pokoje zdravotní sestra, aby oba pacienty umyla. Muže u okna však našla mrtvého. Odešel pokojně a v tichosti během spánku.

Druhý muž zůstal v pokoji sám, a jakmile to bylo možné, poprosil sestru, zda by jeho postel nemohli posunout blíže k oknu. Sestra souhlasila a velmi rychle zařídila jeho přestěhování. Muž neváhal ani minutu, a přestože ho to stálo spoustu sil, posadil se, aby konečně viděl tu krásu venku.

Naproti okna však byla jen holá a špinavá zeď. Muž se optal sestry, co vedlo jeho zesnulého spolubydlícího k popisu tak nádherného světa, když se přitom díval jen na holou zeď. Sestra odpověděla, že muž byl zcela slepý a nemohl tak vidět ani tu zeď. "Možná vás chtěl jen povzbudit…", dodala.

Nezapomínejme, že život je dar. Může se nám nedařit, může nám být zle, ale v podobných situacích si uvědomíme, že už jenom to, že můžeme vidět, je neskutečný dar.

zdroj

Moje opilé roky

Být alkoholikem v 17 je snadné, naše přísně věřící rodina alkoholu neholdovala, vlastně doma jsem alkohol neviděla snad nikdy, snad ani na Vánoce a Velikonoce ne. Jen jednou od známích někdo donesl višňovou griotku a matka jí zavřela do našeho baru, kde leda byli staré slané tyčinky co se nedali jíst. Mimochodem tu griotku jsem vypila já a opila se přímo před matkou v kuchyni během pár minut. Touha po alkoholu byla mocná. Poprvé k alkoholu jsem se dostala až z příchodem na školu na novou školu po základní škole, kde jsme se všichni z dětských let na základce vrhli do něčeho jiného, nepoznaného, zajímavějšího a dobrodružnějšího.

 více článku pod perexem

Víra, Bůh a jak to mám já

Ahoj, nejdříve bych chtěla ve svém prvním článku na svém blogu něco málo napsat o sobě a o víře, o víře jak jsem začala věřit, či vlastně v co věřím a jak jsem se k tomu všemu dostala.

Jako dítě jsem byla vychovávaná v cizí rodině, v rodině do které jsem se nenarodila, ale přišla formou adopce. Tato rodina nebyla dobrá a ani špatná, ale byla velmi věřící a to tak, že já jako malé dítě jsem měla z Boha strach, představovala jsem si ho jako člověka, co dohlíží na všechny lidi na zemi dlouhým dalekohledem a trestá všechny co zhřeší. A hřích je naprosto všechno. Zažila jsem velmi tvrdou výchovu a dalo by se říct, že sice to byla výchova křesťanská tak napodobovala spíše radikální Islám.

více článku pod perexem ... 

Zajímavé knihy, které si nutno přečíst - Desatero božích přikázání od abd-ru-shina.

Někdy hledáme odpovědi na naše otázky a nedokážeme najít odpovědi, potřebujeme odpovědi a hledáme je. Zkuste si přečíst tyto zajímavé knihy. Třeba právě v nich najdete to co hledáte.

Desatero božích přikázání od abd-ru-shina.

Popis

Desatera Božích přikázání si většina lidí cení jako příkazů, které dal Bůh lidem pro život a na cestu ke spáse. Ale chápeme je vskutku v jejich plném významu? Abd-ru-shinův výklad nabízí hlubší pochopení Desatera. Tak například přikázání "Cti otce svého a matku svou" v jeho výkladu zní "Cti pojem otcovství a mateřství" a je příkazem pro rodiče, nikoliv pro děti. Bůh nemůže požadovat po dítěti, aby ctilo rodiče, kteří si cti nezaslouží. Požaduje však po rodičích, aby byli svým dětem pravými původci dětstvím, průvodci branou do dalšího života.

další knihy tohoto autora naleznete zde seznam