Být alkoholikem v 17 je snadné, naše přísně věřící rodina alkoholu neholdovala, vlastně doma jsem alkohol neviděla snad nikdy, snad ani na Vánoce a Velikonoce ne. Jen jednou od známích někdo donesl višňovou griotku a matka jí zavřela do našeho baru, kde leda byli staré slané tyčinky co se nedali jíst. Mimochodem tu griotku jsem vypila já a opila se přímo před matkou v kuchyni během pár minut. Touha po alkoholu byla mocná. Poprvé k alkoholu jsem se dostala až z příchodem na školu na novou školu po základní škole, kde jsme se všichni z dětských let na základce vrhli do něčeho jiného, nepoznaného, zajímavějšího a dobrodružnějšího.
První alkohol bylo pivo, zašli jsme si jako čerstvě 15 leté dívky ze střední školy do hospody k nádraží, kde prostě opravdu dětem nalejvali, byl to byznis, šlo o prachy. První pivo, první svoboda se trhnout mé katolické rodině. Poprvé jsem se neopila, hrozně jsem se bála a tak jsem jen tak cucala, aby se neřeklo a abych rychle zapadla do davu středoškoláků. Vím, jen že jsem se docela motala a byla jsem taková jiná. Ten jiný stav a teď fakt nemyslím těhotensví, ale vy víte co myslím, se mi velmi líbil. Bylo to krásné, člověk byl uvolněný, ale spaví, prostě stav, který za normálních okolností neprožije, leda kdyby ho někdo vzal tyčí po hlavě.
Další pití a už moje pořádné opití bylo zase v létě, hned po škole jsme šli do jiné hospody a taky nám nalili, nikomu z nás nebylo 18 bylo nám 16 a méně.To jsem naházela do sebe asi tři nebo možná 4 piva nějaké 12. Pořádně to semnou zametlo, opilá a úplně mimo jsem spadla hubou pod stůl, byla jsem úplně mimo a dělala jsem pak pořádný binec, že nás z hospody pomalu vynesly v zubech. Holky pak byly naštvaný, protože nám nechtěli už nalejvat a to nebylo jen toto místo, začlo to být pravidlem a já kam jsem šla, tam jsem se úplně opila do němoty. Byla to krásná opilecká doba, pivo stálo pár kaček a vždy se někdo objevil, kdo vám to jedno či dvě pivka zaplatil.
Dodnes o mé opilecké dráze nikdo neví z okolí. Když jsem se opila, velmi málo jsem se dostala domů v takovém opilém stavu, aby si toho sousedi všimli. nedělala jsem žádný binec. Jediné co bylo, že jsem smrděla putikou, kouřem a chlastem a rovnou spadla v keckách do postele. Vážila jsem sotva 50 kg a tak to semnou dělalo divy, ten dobrý opojný mok. Holky ze třídy byly jednou tak větší, silnější a vyspělejší než já. Chtěla jsem zapadnout, chtěla jsem být dospělá. Chtěla jsem se totálně vymanit své katolické víře a rodině. Nenáviděla jsem víru a nenáviděla jsem Boha a nenáviděla jsem v prvé řadě svou adoptivní rodinu. Nenáviděla jsem zbytek světa v kterém jsem žila, nebo spíš nějak přežívala.
Žít jen s nevlastní matkou a adoptivní nevlastní sestrou bylo trestem nejvyším, šíleně jsem je nenáviděla, koho jsem milovala byla moje babička (nevlastní), ale ta umřela, když mi bylo sedm. Milovala jsem dědečka (nevlastního), byl to starý pán, velký křestan, ale velmi hodný, tedy aspoň na mně. Byl hodný v tom, že neměl, na mě žádné nároky a nevštěpoval mi násilně víru. Asi k desatým narozeninám jsem od něj dostala dětskou Bibli. Tu knihu jsem začla milovat. Byli tam nádherné ilustrace, a skvěle psaný text, jednoduše a nenásilně psaný Starý i Nový zákon. Byli to takové jako báje a pověsti. Byli to pro mě hrdinové. Noe, silácký Samson a hlavně Ježíš samotný byl pro mě postavou nejsilnější.
Možná rodina, kterou jsem nenáviděla mě táhla právě na šiknou plochu, přitom školu a studium jsem nezanedbávala nikdy. Na pár neomluvených hodin jsem vyšla pak nakonec na konci roku s vyznamenáním. Byla jsem celkem dobrý student. Student co vůbec nectil autority a nectil ani spolužáky, byla jsem takový věčný vítr, co všude dělal hrozný binec. Uvnitř mě, ale byla tichá, hodná holka, přemýšlející často o nesmrtelnosti chrousta.
Nejsilnější opilecké roky trvali do 19 let, asi 4 roky. Mezi tím jsem prošla různýma láskama a rozchodama, které dodnes na mě nenechali výrazný následek. V té době jsem flirtovala a oni zase semnou, člověk se velmi snadno seznámil a zase stejně tak jak se rychle seznámil, se zase rychle rozešel. Nebolelo Vás to, možná na pár malých vyjímek, ale za pár týdnů jsem zase byla s někým jiným. Nebyl v tom sex, to ještě zdaleka ne. prostě člověk se seznamoval s novými lidmi a hledal se.
Od 15 do 19 let to byli nejsilnější roky, roky které mně formovali a možná nebýt špatných let nepřišli by ty dobré. Člověk pokavaď má aspoň trocha rozumu přestane se hledat v alkoholu, drogách a začne žít vlastně tak, jak od něj společnost očekává. Netvrdím, ale, že to je to správné. Člověk by měl být hlavně sám sebou, jen dodržovat aspon základní morální zákony, nedělat hříchy druhým a ani sám sobě. Určitě víte jak to myslím.
Jsem ráda že už několik let nepiju, nepiju cca 15 let, a z toho 12 let jsem neměla ani kapku alkoholu v sobě. Jsem zapřísahlý abstinent, nedávám si nikdy, ani na vlastní narozeniny. Stále se mně lidé ptají. Proč se s nima nenapiju, proč si nedám na přípitek atd. Nerozčiluje mě to. Jen prostě odmítnu. Vždy odmítnu. Nehodlám jim vysvětlovat, že jsem samo vyléčený alkoholik. Jen jednou to si pamatuji dobře, někdo z kamarádů na to přišel, řekl víš já taky nepiju, nikdy chápu tě, taky jsem do toho spadl, vyléčený alkoholik, ten opravdový si nikdy nedá. Byla jsem ráda, že situaci pochopil. Nikdy jsem se nenapila, nikdy. Já neznám míru a během jedné malé chvilky, kdy bych se napila alkoholu bych do toho znova spadla.
Kdo prožil pochopí.
Takže nikdy žádný alkohol!
Zdroj: http://vira.pise.cz/
Zdroj: http://vira.pise.cz/
Žádné komentáře:
Okomentovat