Zdrávas Maria - Ave Maria

Zdrávas, Maria, milosti plná,

Pán s tebou;

požehnaná ty mezi ženami

a požehnaný plod života tvého, Ježíš.

Svatá Maria, Matko Boží,

pros za nás hříšné

nyní i v hodinu smrti naší.

Amen.

Latinsky: 

Ave, Maria, gratia plena, Dominus tecum. Benedicta tu in mulieribus, et benedictus fructus ventris tui Jesus. Sancta Maria, Mater Dei, ora pro nobis peccatoribus nunc et in hora mortis nostrae. Amen.

Rozbor modlitby: Zdrávas Maria (známé také v latinské verzi Ave Maria) je jedna ze základních modliteb katolické církve, oslovující Marii, matku Ježíše Krista.

Text modlitby sestává ze dvou částí: První část tvoří slova, kterými Marii oslovil archanděl Gabriel při Zvěstování (L 1,28) a připojené požehnání, které pronesla sv. Alžběta při Navštívení Panny Marie (L 1,42). Tato část je užívána od 11. století v modlitbě hodin a v menších pobožnostech. druhá část je v 15. století připojená modlitba, jež obsahuje prosbu o přímluvu za odpuštění hříchů a podporu v hodině smrti.

Poprvé se vyskytla v textu Girolama Savonaroly Výklad Ave Maria (Esposizione sopra l’Ave Maria) z roku 1495 a rychle získala oblibu. V roce 1566 byl dodatek oficiálně schválen tridentským koncilem. Text Zdrávas Maria patří po Otčenáši k nejčastějším katolickým modlitbám. Spolu s Otčenášem a dalšími modlitbami jsou součástí růžence, Zdrávas Maria je také součástí mnoha jiných modliteb (např. Anděl Páně).

První část modlitby je spojením dvou úryvků z Lukášova evangelia, oslovení Panny Marie archandělem Gabrielem (L 1,28) a požehnání (L 1,42). Novozákonní text zní takto (v českém ekumenickém překladu, v českém prostředí je pochopitelně modlitba známa v mírně odlišné verzi): Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou. (L 1,28b)

Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla.(L 1,42b) Adresování modlitby Panně Marii je nezbytnou úpravou. Tomáš Akvinský ve svém komentáři poznamenává, že slovo „Maria“ v první části je jediné, ve kterém se modlitba odchyluje od biblického textu.

Nápis Ave Maria na kapli Panny Marie Šancovské na Vyšehradě v Praze. Až v 15. století byla k modlitbě připojena druhá část. Poprvé se vyskytla v textu Girolama Savonaroly Výklad Ave Maria (Esposizione sopra l’Ave Maria) z roku 1495 a rychle získala oblibu. Savonarola (později exkomunikovaný a popravený pro svou kritiku papeže Alexandra VI.) však vycházel z dřívější tradice, obdobné prosby se k modlitbě přidávaly v lidové zbožnosti v průběhu 15. století, podobný doplněk (bez „nyní i v hodině smrti naší“) je doložen z francouzské modlitební knihy z roku 1493 a z dalších textů.[1] V roce 1566 byl dodatek oficiálně schválen tridentským koncilem tím, že byla modlitba v této podobě připojena do Katechismu tridentského koncilu.

Současný oficiální latinský text s vyznačenými délkami zní tedy takto: Avē Marīa, grātia plēna, Dominus tēcum. Benedicta tū in mulieribus, et benedictus frūctus ventris tuī, Iēsus. Sancta Marīa, Māter Deī, ōrā prō nōbīs peccātōribus, nunc et in hōrā mortis nostrae. Āmēn