já jsem se narodila před 35 lety v Chomutově, kde jsem nevyrůstala, ani nežila. jako dvouleté holčička jsem byla v adopci, byla jsem rodičům odebrána. Nebyla jsem sama a měla jsem ještě bratra a sestru, to jsem věděla od mala, ale vyrůstala jsem jako jediné dítě v pěstounské péči, než si matka adoptovala ještě druhé cizé dítě, semnou nebiologické . Nikdy jsem rodinu nevyhledávala, ale netvrdím, že jsem skrytě nikdy nechtěla. Každopádně s dobou facebooku a sociálních sítích jsem si troufla vyhledat svojí starší sestru Aničku. Anička je o pouhé dva roky starší. Našla jsem. Odvážila jsem se a napsala jí, ....
Dnes si píšem a voláme na skype, sestra se má dobře. Dnes už tedy ano. Žije 15 let v Něměcku v Hamburgu, má 13 letého syna Benneta, má psy a kočky, pracuje jako zdravotní sestřička. Posíláme si fotky, koukáme na sebe, a pořád si povídáme. Máme si toho tolik co říct. Jsem na ní hrdá. je nádherná, krásná fyzicky i psychicky. Jsme si tak podobný :-)
Snad v jedné věci si podobný si nejsme, je smířená s rodiči, že to byli alkoholici, a že jsme vyrůstaly od rodičů. Já jsem se s tím nějak vnitřně nevyrovnala. Jsem ráda, že mě nevychovávali, ale i tak je ve mě velká křivda a těžko se mi zapomíná, odpouští. Každopádně jsem ráda, že jsme se našli :-) Plánji navštívit jí v Hamburgu, třeba né hned, ale časem. Cesty Boží, .... nikdo je neznáme dopředu, a i když někdy dokážu nahlédnout do karet cizím lidem, sama sobě jsem si tohle nikdy nepoukázala. Jsem ráda, za vše co mi do života přichází, a je mi zkušeností. Jsem ráda, že mi Bůh mojí sestřiku našel . Děkuji
Žádné komentáře:
Okomentovat