Kladivo na čarodejnice - Václav Kaplický

Kladivo na čarodějnice je historický román Václava Kaplického z roku 1963 podle kterého natočil režisér Otakar Vávra stejnojmenný film.

Když jsem se poprvé dostala ke knize Kladivo na čarodejnice bylo mi asi 17, 18 let. A byla to spíš taková školní nutnost. Popravdě ač jsem ráda četla v tu dobu sem nějak nebyla připravená tohle číst a ani třeba shlédnout, měla jsem ráda růžovou barvu, a můj pokojík byl olepený hudebními skupinami. Číst Kladivo na čarodejnice bylo pro mně asi jako kdybych měla sundat svojí růžovou a vzít si na nohy vojenské kanady a jít do boje. Ke knize jsem se i přesto vrátila, ať už to patřilo k matuře a nebo později na dalším studiu. Dnes už se k této knížce vrátím z jaké si zvědavosti a utvořením pohledu na tehdejší církev.

Církev a fanatismus církve byl opravdu šílený, krutý a nesmyslný, asi jako fanatismus muslimů v Islám. Jsem věřící ale tohle tvrdě odsuzuji, bohužel byla taková doba. Neomlouvám to, to vůbec ne. Jen lidi neměli takové informace jako jsou dnes, názory, myšlenky se mění. Lidi duševně rostou.

V šumperském děkanství sídlil děkan Kryštof Lautner, který měl za kuchařku dívku Zuzanu Voglickou. Děkan ji měl velmi rád, jako vlastní dceru a bral ji všude s sebou a to později mělo negativní vliv na jeho osud. Vše začalo tím, že žebračka Maryna Schuchová chtěla ukrást svěcenou hostii z místního kostela pro svoji přítelkyni. Ta jí řekla, že potřebuje svěcenou hostii, aby jí kráva dojila. Zato ji slíbila mouku na lívance. Žebračka měla hlad, a proto souhlasila. Nešlo tedy o žádné čarodějnictví, ale nevědomost a snaha najíst se. Hostii v kostele nespolkla, což zpozoroval farář Schmidt a žebračka byla uvězněna v losinském zámku.

Farář Schmidt se řadil mezi náboženské fanatiky a ve všem viděl čarodějnictví. Na zámek bylo svoláno panstvo, jež mělo rozhodnout, co se s žebračkou učiní. Schmidt navrhl olomouckého advokáta pana Bobliga, který byl povolán jako inkvizitor v čarodějnických procesech. Ten měl ještě pomocníka, hrbatého Ignáce, který byl všem odporný. Inkvizitor Boblig začal vyslýchat žebračku, která nechtě usvědčila také svoji kamarádku Groerku a Davidovou.

Boblig u nich začal nejprve s výslechy, potom ale přišla na řadu tortura (mučení), když obžalované neustále tvrdily, že nejsou čarodějnice. Boblig chtěl získat pouze bohatství, nezáleželo mu totiž na spravedlnosti procesu, proto chtěl, aby tyto procesy byly co nejdelší aby z toho utržila nejvíc jeho kapsa. Proto dával uvrhnout do žaláře další šumperské, losinské a vernířovické občany.

Děkan Lautner viděl, jaké zlo Boblig páchá, a jako jediný měl odvahu zajet za olomouckým biskupem, aby mu řekl, jak si počíná Boblig se svým druhem Ignácem. Nevěděl však, že na biskupství jsou na něj domluvení a že ho chtějí také dostat za mříže. U biskupa Lautner nepořídil, a proto odjel zpět do Šumperka. Mezitím se Bobligovi v mukách tortury přiznaly obžalované k tomu, že Lautner je jejich druhem v čarodějnictví. Tyto výpovědi poslal Boblig na biskupství a tam se definitivně rozhodlo o Lautnerově uvěznění. Ještě předtím zavřeli Zuzanu Voglickou se stejným obžalováním. Když to děkan zjistil, onemocněl. Náhle dostal pozvání od svého přítele, mohelnického děkana Winklera na posvícení. Lautner nabídku přijal a jel do Mohelnice. Jenže vše byla léčka. V Mohelnici byl zatčen a následně uvězněn.

Mezitím byla provedena exekuce, při níž upálili i Zuzanu Voglickou a jiné měšťanky a měšťany. Lautner byl zdrcen ze zrady svého přítele Winklera, kterého znal už od dětství, ale také ze smrti Zuzany. Boblig začal děkana vyslýchat. Přestože měl silnou vůli při jednom výslechu (asi při pátém mučení) se přiznal, sice poté vše odvolal, ale Boblig z Edelstadtu to ignoroval. Byl mu nakonec sdělen rozsudek - upálení. Přesto odmítal vyzpovídat se ze svých hříchů a argumentoval to tím, že žádné nespáchal. Do konce svého života popíral jakoukoli vinu. Ještě před smrtí byl degradován z duchovního stavu a odevzdán světské spravedlnosti. Smrt mu byla "ulehčena" tím, že mu na krk přivázali pytlík se střelným prachem.

Císař nakonec Bobliga odvolal, protože ani on sám nevěřil v pravdivost výpovědí osob přiznaných u mučení.

Motivy:

čarodějnické procesy s více jak 100 osobami, utrpení, vykonstruované procesy, bezmocnost jednoho, síla mnoho lidí, umění lstí,

moc nesprávného člověka (totalitní režim)

Prostředí:

podkladem je skutečná událost ze 17. století, v oblasti Velkých Losin

Postavy:

děkan Lautner - hlavní postava, velmi vzdělaný, hodný muž; zprvu bojuje o své "ovečky", ovšem postupně se stává sám obětí

Bobligova plánu; dekan se do poslední chvíle snaží upozornit na nespravedlnost a nesmyslnost celého případu, ale nikdo mu

nevěnuje pozornost; později sám končí na hranici

Boblig - inkvizitor, zlý, hamižný, sobecký; nebojí se obětovat životy nevinných jen proto, že si chce žít jako v bavlnce; kdykoliv

vidí v někom hrozbu, rozhodne se ho obžalovat z čarodejnictví, aby se ho "zbavil"; tím se jen zvyšuje počet obžalovaných a jeho

osoby se obává čím dál tím více lidí

Zuzana - Lautnerova hospodyně, hrdá, hodná, upřímná, statečná; když je na ní použito tortury, také přiznává čarodejnictví;

následně je odsouzena k upálení

Téma knihy:

Smutný příběh začíná roku 1680. Vernírovická žebracka Maryna Schuchová je obviněna farářem Schmidtem z čarodejnictví poté,

co byla odhalena, že si v kostele schovala posvěcenou hostii do šátku. Slíbila ji Dorote Groerové pro její krávu, která nedojila. To jí

poradila podle staré pověry "stará Davidka". Všechny tři ženy byli nakonec převezeny na zámek Velké Losiny, kde byly uvězněny

a souzeny inkvizitorem Bobligem z Edelstadtu. Ženy samozřejme nebyly žádné čarodejnice, ale po výsleších, ve kterých je Boblig

nařkl z toho, že létaly na Petrovy kameny (hora v okolí), "obcovaly tam s galány" a mnoha dalších věcí, a také po tortuře (mučení),

se ke všemu doznaly a byly upáleny. Tohle byl teprve začátek. Postupně začal Boblig se svým hrbatým pomocníkem Ignácem

obvinovat další a další obcany Velkých Losin a později i Šumperka. Zálusk mel hlavně na bohaté, protože získal vždy část jejich

majetku. Procesy probíhaly vždy velice pomalu, aby z toho měl co nejvíc peněz. Po mučení se přiznal i ten nejsilnejší a

nejodvážnejší človek k cemukoli. Boblig chtel také odsoudit děkana Lautnera, který už od počátku odhalil jeho zájmy a ostře proti

němu vystupoval. Nejdrív Boblig obvinil a následne i odsoudil k smrti mladou kuchařku Lautnera i jeho nejlepší přátele. Všichni

pod tlakem mučení potvrdili Bobligova obvinění proti Lautnerovi. A tak nakonec, i pred návštevu děkana u biskupa olomouckeho,

kde mu řekl o všem co Boblig provádí, byl i Lautner zatčen. Dlouho vzdoroval, ale po težkém mučení na skřipci se i on přiznal k

hruzným činům, které nikdy neudělal, a byl upálen. Až po 8 letech koncí Bobligovi inkvizicní procesy a na hranici umírá poslední

nevinný človek. Mezitím zabil asi 100 dalších lidí.

Charakteristika textu:

Ve výslechu nebylo nic vzrušujícího. Hlas soudcův1/ zněl nudně, vyslýchaná

odpovídala tiše a rozumně.

Náhle Boblig změnil hlas:

"Už dříve ses přiznala, že s bývala na Petrových kamenech. Je tomu tak?"

Soudci se rázem stali pozornější. Věděli, že odpověď bude rozhodující.

Dorota Biedermannová odpovídala nezměněným hlasem:

"Ano, byla jsem na Petrových kamenech."

V ohromné soudní síni nastalo ticho, které rušilo jen písařovo škrabání.

výtažek použit z Wikipedia.cz

Moje hodnocení:

Kdybych měla hodnotit bodově od jedničky do deseti a deset by bylo nejvyšší číslo, určitě bych dala osm. Kniha ač někde jsou výrazy které jsem si vyhledala se čte dobře, je to napínavé, je to smutné, a je to i velmi šokující. Kniha mně hodně zaujala, viděla jsem i natočené filmové zpracování, které bylo také dobrým počinem. Na knihu i film, jsem ale nějak musela dospět, abych se k ní vrátila ze zvědavosti a s obliby, dříve tat kniha v době mého dospívaní mě nikdy nebavila, hodně děsila a přišla mi příliš zvrácená. Můj svět se točil růžovým holčičím světem. Číst tuto knihu pro mně byl opravdu horor. Dnes to bylo dobré počtení. není to knížka ke které bych se, ale vracela. Určitě si, ale někdy po čase shédnu aspoň film.